Při pohledu na historii elektrifikace velkých měst se často zaměřujeme na samotné objevy generátorů a žárovek. Stejně důležitou kapitolou je ale to, jak dostat energii k zákazníkovi bezpečně, spolehlivě a s minimálními výpadky. Právě zde se do historie zapsal Philip Torchio, vynikající italsko-americký inženýr a odborník na distribuci střídavého proudu. Jeho technické analýzy a vynálezy dodnes tvoří základ moderních vysokonapěťových přenosových soustav.
Akademické kořeny v Itálii a cesta za oceán
Philip Torchio se narodil 2. srpna 1868 v italské Vercaně poblíž jezera Como. Jeho vzdělávání začalo u soukromých učitelů a na střední škole v Comu. Následně nastoupil na univerzitu v Pavii, kde v roce 1890 získal titul A.B.. Během dalších tří let se věnoval studiu inženýrství na Královské polytechnice v Miláně. Poté, co zde v roce 1893 úspěšně získal inženýrské tituly M.E. a E.E., učinil zásadní životní krok a odcestoval do Spojených států amerických.
Ve Spojených státech začínal u společnosti Sprague Electric Elevator Co. v New Yorku, kde pracoval dva roky jako kreslič a následně jako hlavní kreslič.
Zlatá éra u Edisonových společností a rozvoj sítí v New Yorku
Jeho skutečná kariéra v energetice odstartovala v lednu roku 1895, kdy nastoupil do služeb společnosti Edison Electric Illuminating Co.. Ačkoliv začínal opět jako kreslič, jeho talent se rychle projevil a o čtyři roky později byl jmenován inženýrem ekonomie. Když v roce 1901 fúzí vznikla společnost New York Edison Co., Torchio se stal inženýrem distribuce a v roce 1905 dokonce hlavním elektroinženýrem. Jeho vzestup ve vedení společnosti pokračoval: v roce 1924 byl zvolen viceprezidentem a v roce 1931 starším viceprezidentem. Svou kariéru završil jako viceprezident společnosti Consolidated Edison Co. (vzniklé v roce 1936), odkud v srpnu 1938 odešel do důchodu.
Torchiovou celoživotní misí bylo zajištění kontinuity dodávek energie a snižování nákladů na její výrobu a distribuci. Výrazně se podílel na technologickém přechodu města New York od izolovaných stanic generujících stejnosměrný proud k velkým centrálním stanicím na střídavý proud s rozsáhlým propojením. Jeho vynalézavost při řešení technických a vědeckých problémů pomohla posunout vpřed vysokonapěťový přenos a distribuci.
Klíčové vynálezy a patenty
Kromě analytické práce byl Philip Torchio aktivním vynálezcem, který vlastnil patenty v Americe i v Evropě. Zaměřoval se na vylepšení elektrických zařízení pro výrobu, přenos i distribuci elektřiny. K jeho nejvýznamnějším inovacím patří:
• Reaktanční cívky (reactance coils): Torchio patřil k prvním, kdo tyto cívky použil. Umožnily neomezené propojování systémů a zároveň dokázaly omezit problémy na určitou oblast, čímž snížily rozsah poruchy na úroveň, kterou zvládla ochranná zařízení.
• Automatické jističe a detektory: Vyvinul detektory zemního spojení a poruch pro distribuční sítě a ochranná zařízení pro obvody sběrnic.
• Kabelové inovace: Zlepšil výkon vysokonapěťových kabelů a vynalezl ochranná zařízení pro kabelové spojky, včetně olejem plněných spojek a izolačních plášťů.
Služba za první světové války a uznání
Jeho rozsáhlé znalosti elektrických sítí nalezly uplatnění i na národní úrovni. Během první světové války působil jako konzultant a společně se zástupci vlády vyvíjel plány na vzájemnou výměnu elektrické energie mezi různými společnostmi podél východního pobřeží USA. Tento krok byl klíčový pro pokrytí obrovských energetických nároků válečného průmyslu. Navíc radil ministerstvu námořnictva při návrhu elektrických kabelů pro velké elektricky poháněné křižníky a bitevní lodě.
Za své celoživotní úsilí a publikování osmatřiceti odborných prací získal řadu poct. V Itálii byl jmenován kavalírem italské koruny (1926) a velkodůstojníkem (1932). V roce 1939 mu organizace American Institute of Electrical Engineers udělila prestižní Edisonovu medaili za vynikající přínos v oblasti inženýrství centrálních stanic a distribuci energie. Zajímal se také o veřejný život – ve svém bydlišti v Bronxville, kde pobýval od roku 1905, zastával dokonce pozici starosty (1929–1931). Zde také 14. ledna 1942 zemřel.