Sir Frank Whittle (1907–1996) byl britský letecký inženýr, pilot a především muž, který položil základy moderního proudového pohonu. Jeho jméno je neoddělitelně spojeno se vznikem proudového motoru – technologie, která znamenala revoluci v rychlosti, dostupnosti a dosahu letectví. Přestože jeho práce byla zpočátku ignorována a odmítána, nakonec se stal jednou z klíčových postav technického pokroku 20. století.
Skromné začátky v RAF a první myšlenky na proudový pohon
Frank Whittle se narodil 1. června 1907 v Coventry v Anglii. Jeho otec byl mechanik, a technické prostředí jej obklopovalo už od dětství. Ve věku 16 let nastoupil do britského Royal Air Force (RAF) jako učeň a později se kvalifikoval jako pilot na RAF College v Cranwellu.
Už během studií si všiml limitů vrtulových letounů – především z hlediska výšky a rychlosti letu. V roce 1928, ve své závěrečné práci na Cranwellu, popsal vizi letadla poháněného proudovým motorem. Tato idea však byla tehdy považována za nereálnou. Air Ministry jeho návrh odmítla, průmysl nejevil zájem.
Patent bez podpory a založení Power Jets
Přesto se Whittle nenechal odradit. V roce 1930 získal patent na svůj první turbo-proudový motor. Přes nedostatek financí i důvěry založil v roce 1936 společnost Power Jets Ltd, která se snažila jeho návrh uvést do praxe. V roce 1937 provedl první pozemní zkoušku funkčního proudového motoru – v tichosti, bez širšího zájmu veřejnosti nebo státu.
Zatímco Whittle pracoval na svém motoru v Anglii, v Německu vyvíjel podobný stroj Hans von Ohain. První let letadla poháněného proudovým motorem se nakonec uskutečnil právě v Německu v roce 1939, ale Whittleho konstrukce byla v mnoha směrech technicky pokročilejší.
První britské proudové letadlo a uznání
Až vypuknutí druhé světové války přinutilo britskou vládu k podpoře Whittleho vývoje. V roce 1941 vzlétlo první britské proudové letadlo Gloster E.28/39, poháněné jeho motorem. Později byla proudová technologie nasazena u letounů Gloster Meteor, které se během války úspěšně používaly například k likvidaci německých raket V-1.
Právě v této době došlo ke klíčové spolupráci Whittlea s jiným významným britským konstruktérem motorů – Sirem Harrym Ricardem. Ricardo, známý svými průkopnickými pracemi v oblasti spalování a konstrukce motorů, přispěl ke zdokonalení spalovací komory a řízení přívodu paliva ve Whittleho proudovém motoru. Tato spolupráce byla rozhodující pro dosažení stabilního chodu motoru při vysokých teplotách a otáčkách, což umožnilo první zkušební lety.
Opožděná sláva a vědecký odkaz
Whittle byl rytířem od roku 1948, ale skutečné uznání přišlo až později. V roce 1986 mu byl udělen prestižní Řád za zásluhy (Order of Merit) a britská vláda mu poskytla daňově osvobozený dar ve výši 100 000 liber jako částečnou kompenzaci za dlouho přehlížený přínos.
V roce 1977 se stal výzkumným profesorem na U.S. Naval Academy v americkém Annapolisu a zbytek života strávil v USA, kde také v roce 1996 zemřel.
O své cestě od opovrhovaného vizionáře po uznávaného vynálezce napsal autobiografii Jet: The Story of a Pioneer (1953).
Whittleho přínos v širším kontextu
Frank Whittle je typickým příkladem průkopníka, jehož nápady předběhly svou dobu. Jeho práce umožnila přechod od vrtulových letounů ke stíhačkám nové generace, později i k dálkovým civilním proudovým letadlům, která dnes tvoří páteř světové dopravy.
Jeho technologie neovlivnila jen konstrukci letadel – inspirovala celý vývoj plynových turbín, využívaných dnes nejen v letectví, ale i v energetice a dalších průmyslových odvětvích.
Odkaz Franka Whittlea dnes
Jeho jméno a odkaz si dnes připomínáme nejen v muzeích a knihách, ale i v praxi. Vědecká a inženýrská komunita mu přisuzuje zásadní vliv na vývoj 20. století. Jeho odvaha čelit pochybnostem a schopnost proměnit teorii v realitu z něj činí jednu z nejvýznamnějších osobností technické historie.
Další informace najdete např. na webu Royal Air Force Museum.