Jak fungují (zjednodušeně)
-
Používají rychlé neutrony (nejsou zpomalované vodou).
-
Jako palivo často slouží plutonium-239 nebo směs oxidů (MOX).
-
Okolo aktivní zóny je tzv. množivý obal z uranu-238.
Ten se při ozařování neutrony mění na nové plutonium-239, které lze znovu použít jako palivo.
Výsledek: reaktor „namnoží“ víc štěpného materiálu, než kolik ho během provozu spotřebuje.
Čím se liší od běžných jaderných reaktorů
-
Bez moderátoru: nepoužívají vodu ke zpomalování neutronů.
-
Chlazení: často tekutým sodíkem (má výborný přenos tepla, ale reaguje s vodou a vzduchem).
-
Lepší využití uranu: dokážou využít i uran-238, kterého je v přírodě hodně.
Proč jsou zajímavé
- dramaticky zvyšují využití jaderného paliva
- umožňují uzavřený palivový cyklus
- potenciálně snižují množství dlouhodobého jaderného odpadu
Proč se nepoužívají masově
- technická složitost
- vysoké náklady
- bezpečnostní výzvy (zejména sodík)
- spojení s plutoniem → politické a bezpečnostní otázky
Kde existují / existovaly
-
Rusko (např. reaktory řady BN)
-
Francie (experimentální projekty)
-
Japonsko, Indie, Čína (výzkum a prototypy)