James Ferdinand Fairman (8. dubna 1896 – 25. dubna 1967) byl významný americký elektrotechnik a manažer. Jeho celoživotní úsilí o zdokonalení návrhu velkých elektrických systémů a rozvoj energetiky z něj činí důležitou postavu v historii elektrotechnického průmyslu. Byl nejen špičkovým inženýrem, ale také uznávaným akademikem a obětavým funkcionářem v profesních inženýrských organizacích.
Akademická dráha a začátky v průmyslu
James F. Fairman se narodil 8. dubna 1896 v Big Rapids ve státě Michigan. Svá vysokoškolská studia absolvoval na University of Michigan, kde v roce 1918 získal bakalářský titul v oboru elektrotechniky (Bachelor of Science) a v roce 1921 titul magisterský (Master of Science).
Po absolvování kurzu pro postgraduální studenty u společnosti Westinghouse Electric and Manufacturing Company v pensylvánském East Pittsburghu se vrátil na svou alma mater. Na University of Michigan působil v letech 1919 až 1922 jako instruktor elektrotechniky a následně byl jmenován asistentem profesora.
V roce 1925 však akademickou půdu opustil a zahájil svou kariéru v energetickém průmyslu. Nastoupil do Brooklyn Edison Company jako asistent inženýra pro vnější rozvody (outside plant engineer). Jeho kariérní postup byl rychlý – již v roce 1926 se stal plnohodnotným inženýrem pro vnější rozvody, a ještě téhož roku asistentem elektrotechnika. V roce 1932 byl jmenován hlavním elektrotechnikem této společnosti.
Vedení v Consolidated Edison Company
Zásadní obrat v jeho profesním životě přinesl rok 1937, kdy přijal pozici elektrotechnika ve společnosti Consolidated Edison Company of New York, Inc.. V této firmě působil mnoho let a postupně zastával významné vedoucí pozice:
• 1941: Byl jmenován asistentem viceprezidenta pro návrh, inventář, nákup a sklady.
• 1945 (26. prosince): Byl zvolen viceprezidentem společnosti, přičemž měl na starosti výrobu a provoz elektřiny a plynu.
Jeho práce u Consolidated Edison Company měla zásadní vliv na rozvoj elektrifikace a zajištění stabilních dodávek energie pro jeden z nejvytíženějších regionů na světě.
Služba inženýrské profesi a prezidentství v AIEE
Fairman nebyl pouze firemním manažerem, ale také neúnavným propagátorem a organizátorem inženýrské profese. Po celý život byl velmi aktivní v Americkém institutu elektrotechniků (AIEE – American Institute of Electrical Engineers). Jeho zapojení bylo rozsáhlé a vyvrcholilo v letech 1949 až 1950, kdy sloužil jako prezident AIEE.
V rámci AIEE působil v celé řadě technických a obecných výborů, mezi které patřily:
• Výbor pro vzdělávání (1941–1942) a výbor pro elektrické stroje (1936–1937).
• Výbor pro všeobecné energetické aplikace (1934–1936).
• Výbor pro bezpečnostní kódy (1931–1934).
Byl také předsedou newyorské sekce AIEE (1940–1941), viceprezidentem institutu (1944–1946) a od roku 1946 jeho ředitelem. Působil též v Edisonově medailovém výboru a zastupoval AIEE v Radě inženýrů pro profesní rozvoj (1938–1944).
Stejně tak se angažoval v Národní společnosti profesionálních inženýrů (National Society of Professional Engineers), kde byl dokonce dvě funkční období (1942–1944) prezidentem Státní společnosti v New Yorku.
Ocenění a odkaz
Za svou vynikající práci obdržel v roce 1959 nejvyšší možné uznání v oboru – Edisonovu medaili (IEEE Edison Medal). Tato medaile mu byla udělena za:
1. vynikající výkon při zlepšování návrhu velkých elektrických energetických systémů,
2. prozíravé vedení ve vývoji atomové energie,
3. neustálé úsilí o zlepšení inženýrské profese.
Mimo jiné byl autorem mnoha odborných článků, členem prestižních inženýrských klubů (Engineers' Club of New York, Brooklyn Engineers' Club) a čestných společností Sigma Xi a Tau Beta Pi. James Ferdinand Fairman zemřel 25. dubna 1967 v Birminghamu v rodném Michiganu ve věku 71 let.