- Tyristor má obvykle čtyři vrstvy (PNPN) a tři vývody: anodu, katodu a gate
- Funguje jako spínač – je buď zapnutý, nebo vypnutý
- Sepne se pomocí řídicího impulzu (gate) nebo při určitém napětí
- Po sepnutí zůstává vodivý, dokud se nepřeruší proud nebo nezmění polarita
- Používá se v stmívačích, regulátorech otáček a výkonových obvodech
- Umožňuje řídit velké výkony pomocí malého signálu
Tyristor je polovodičová součástka, kterou si můžeme představit jako velmi odolnou a spínatelnou diodu. Propouští elektrický proud pouze jedním směrem a jeho činnost lze často řídit pomocí řídicí elektrody (gate). Používá se hlavně ve výkonových aplikacích, například v měničích nebo radarových generátorech, nebo jako bezkontaktní zapalování benzínových motorů (na obrázku z JAWA - Babeta).
Obvykle se skládá ze čtyř vrstev polovodiče typu P a N. Chová se jako bistabilní spínač (tzv. klopný obvod) – tedy je buď zapnutý, nebo vypnutý. U třívývodového tyristoru malý proud na řídicí elektrodě ovládá velký proud mezi anodou a katodou. U dvouvývodového typu se sepne při dostatečně vysokém napětí mezi anodou a katodou. Po sepnutí zůstává vodivý, dokud se proud nepřeruší nebo neobrátí polarita.
Někdy se pojem tyristor používá stejně jako označení SCR (řízený křemíkový usměrňovač), jindy se tyristorem označuje širší skupina součástek se čtyřvrstvou strukturou.
Tyristory se začaly vyrábět komerčně v roce 1956. Díky tomu, že dokážou řídit velké napětí a výkon pomocí malé součástky, mají široké využití – například ve stmívačích světla, regulaci otáček motorů nebo při přenosu elektrické energie. Používají se v různých typech obvodů, jako jsou spínací, měničové, oscilační nebo časovací obvody.