Jméno Dolby dnes najdeme na obalech filmů, v nastavení televizí i na sluchátkách – jen málokdo si ale spojí značku s konkrétním člověkem. Přitom za ní stojí americký inženýr Ray Milton Dolby (1933–2013), jehož vynález zásadně proměnil způsob, jakým nahráváme a posloucháme zvuk.
Od videorekordéru k vlastní laboratoři
Dolby se narodil v Portlandu v Oregonu jako syn vynálezce Earla Miltona Dolbyho. Už jako teenager pracoval o prázdninách ve firmě Ampex, kde se v roce 1949 poprvé setkal s prvním audio magnetofonem společnosti. Během studií na San Jose State College a později na Stanford University se podílel na vývoji raných prototypů videorekordérů pro Alexandra M. Poniatoffa a Charlieho Ginsburga – jeho práce přispěla k vzniku prvního funkčního videorekordéru Quadruplex, který Ampex představil v roce 1956.
V roce 1957 získal na Stanfordu bakalářský titul z elektrotechniky. Díky Marshallovu stipendiu poté odjel na University of Cambridge, kde v roce 1961 dokončil doktorát z fyziky pod vedením Ellise Cosslett.
Vynález, který ztišil šum na páskách
Po působení jako technický poradce OSN v Indii se Dolby v roce 1965 vrátil do Anglie a v Londýně založil Dolby Laboratories – s pouhými čtyřmi zaměstnanci. Ve stejném roce vynalezl systém potlačení šumu, který dnes známe jako Dolby noise reduction (Dolby NR).
Princip byl elegantní: systém při nahrávání zvýrazňoval (komprimoval) tiché vysokofrekvenční zvuky a při přehrávání je symetricky zeslaboval (expandoval), čímž se zároveň potlačil charakteristický šelest magnetické pásky. Tuto technologii jako první nasadila britská nahrávací společnost Decca Records. Postupně vznikly další verze:
• Dolby A – profesionální systém pracující se čtyřmi frekvenčními pásmy,
• Dolby B – spotřebitelská verze pro kazetové magnetofony,
• Dolby SR – pokročilý systém pracující až s deseti frekvenčními pásmy.
Revoluce ve filmovém zvuku
Dolby se následně zaměřil na zlepšení kvality filmového zvuku, jehož optické záznamy trpěly vysokým šumem na pozadí. Prvním filmem využívajícím technologii Dolby byl Mechanický pomeranč (1971), první film s optickým zvukovým záznamem kódovaným Dolby pak snímek Callan (1974). V roce 1976 přinesl film Zrodila se hvězda vůbec první čtyřkanálový zvukový záznam LCRS (Left-Center-Right-Surround). Do deseti let od zavedení této technologie disponovalo systémem Dolby Stereo přes 6 000 kin po celém světě.
Dolby později vyvinul také digitální kompresi prostorového zvuku pro kina – Dolby Digital, poprvé použitou ve filmu Batman se vrací (1992). Tato technologie se dnes používá ve standardu HDTV (ATSC), DVD přehrávačích i satelitním a kabelovém vysílání.
Ocenění za celoživotní dílo
Ray Dolby obdržel za svou práci mimořádné množství ocenění, mimo jiné:
• dva Oscary Akademie filmového umění a věd (1979 a 1989),
• National Medal of Technology (1997),
• IEEE Edison Medal (2010),
• čestný titul Officer of the Order of the British Empire (1986),
• uvedení do National Inventors Hall of Fame (2004),
• hvězdu na Hollywood Walk of Fame (2015).
Byl také fellow a bývalým prezidentem Audio Engineering Society.
Odkaz, který přesahuje techniku
Ray Dolby zemřel 12. září 2013 v San Franciscu na leukemii. Ve své závěti odkázal 35 milionů liber cambridgeské Pembroke College – tehdy šlo o největší jednorázový dar v historii univerzity. Jeho rodina později věnovala cambridgeské Cavendish Laboratory dalších 85 milionů liber, díky nimž vznikla nová budova Ray Dolby Centre, dokončená v roce 2024.
Prezident Dolby Laboratories Kevin Yeaman jej po jeho smrti označil za „přítele, mentora a skutečného vizionáře“. Technologie, které Ray Dolby vyvinul, dodnes stojí za tím, jak kvalitně a čistě zní hudba, filmy i televizní vysílání po celém světě.