Když se řekne elektřina, většině z nás se vybaví jména jako Thomas Edison, Nikola Tesla nebo Alessandro Volta. Existuje však jeden italský lékař a vědec, jehož fascinující (a místy poněkud kuriózní) pokusy položily základy našeho chápání bioelektřiny. Řeč je o Luigim Galvanim (1737–1798), muži, který svou prací odstartoval vědeckou debatu, jež v konečném důsledku vedla k vynálezu baterie.
Od teologie k medicíně a „živočišné elektřině“
Luigi Galvani se narodil v italské Boloni, kde prožil celý svůj život. Ačkoliv původně uvažoval o dráze duchovního, nakonec podlehl vědě a vystudoval medicínu na prestižní Boloňské univerzitě. Jako profesor anatomie a medicíny se proslavil především svými výzkumy elektrických jevů v organismu.
V roce 1780 učinil Galvani náhodný, ale o to významnější objev. Při pitvě žab si všiml, že se svaly mrtvých žabích stehýnek křečovitě stahují, pokud se jich dotkne kovovým nástrojem v blízkosti fungující třecí elektriky.
Tento jev Galvani označil jako „živočišnou elektřinu“. Byl přesvědčen, že samotné nervy a svaly živočichů fungují jako generátory elektrického fluida, které je nezbytnou součástí života.
Slavný vědecký spor: Galvani vs. Volta
Galvaniho nadšení však narazilo na odpor. Jeho současník Alessandro Volta s jeho „vitalistickým“ výkladem nesouhlasil. Volta správně vytušil, že příčinou svalových stahů není elektřina pocházející ze žáby, ale fyzikální proces vyvolaný kontaktem dvou různých kovů (bimetalický oblouk) v přítomnosti vlhké tkáně.
• Galvani věřil, že elektřina je „životní silou“.
• Volta dokázal, že jde o chemickou reakci.
I když měl v této konkrétní teorii Volta pravdu (což později vedlo k sestrojení slavného Voltova sloupu, prvního zdroje stálého proudu – předchůdce moderních baterií a akumulátorů), Galvaniho přínos je nezpochybnitelný. Jeho experimenty otevřely cestu k moderní elektrofyziologii – vědnímu oboru, který dnes využíváme například v kardiologii nebo neurologii.
Odkaz, který přetrvává
Navzdory tomu, že Galvani zemřel v chudobě a komplikované politické situaci po napoleonské okupaci Itálie, jeho jméno dnes zná snad každý. Po slavném vědci je pojmenován nejen měsíční kráter, ale především galvanický článek a galvanický proud.
Zajímavost na závěr: Galvaniho pokusy byly tak revoluční, že inspirovaly generace vědců k dalšímu zkoumání elektřiny. Dnes, když používáme baterie, akumulátory nebo studujeme elektrické impulsy v našem těle, vděčíme za tyto základní poznatky právě zvídavosti a píli tohoto italského anatoma.
