Když se hovoří o budování prvních velkých systémů pro výrobu a distribuci elektrické energie, jméno Lewis Buckley Stillwell nesmí zůstat opomenuto. Tento vynikající americký inženýr stál u zrodu klíčových projektů, které definovaly moderní energetiku a elektrifikaci dopravy. Nejenže se podílel na zkrocení síly Niagarských vodopádů, ale již před více než sto lety patřil k hlasitým zastáncům udržitelnosti a ochrany přírodních zdrojů.
Mládí a slibný start v éře střídavého proudu
Lewis B. Stillwell se narodil 12. března 1863 ve městě Scranton v Pensylvánii do rodiny, jejíž kořeny sahaly až do amerických koloniálních dob. Svá vysokoškolská studia započal na Wesleyan University a následně v roce 1885 úspěšně dokončil studium elektrotechniky na Lehigh University. Později mu obě tyto instituce udělily čestný doktorát (Sc.D.).
Jeho kariéra nabrala strmý vzestup, když se připojil k inženýrskému týmu společnosti Westinghouse Electric and Manufacturing Company v Pittsburghu, kde začínal na pozici asistenta elektrikáře. Právě ve Westinghouse se stal součástí elitní skupiny mladých inženýrů – společně s osobnostmi jako byli Charles F. Scott, Oliver Shallenberger a Benjamin G. Lamme se podílel na zásadním vývoji energetického systému na střídavý proud. V roce 1891 byl Stillwell jmenován hlavním elektroinženýrem celé společnosti.
Zkrocení Niagary a elektrifikace New Yorku
Jedním z největších milníků Stillwellovy kariéry byl projekt u Niagarských vodopádů. Pod jeho přímým vedením byla navržena a nainstalována vůbec první hydroelektrárna v této lokalitě. Tento průlomový energetický komplex zahájil svůj provoz v srpnu roku 1895. Úspěch projektu byl natolik obrovský, že v roce 1897 Stillwell opustil Westinghouse a přijal pozici ředitele pro elektrotechniku přímo ve společnosti Niagara Falls Power Company.
Na přelomu století se jeho pozornost přesunula k nezávislému poradenství a obřím infrastrukturním projektům:
• V roce 1899 si jej jako konzultanta najala společnost Manhattan Elevated Railway Company.
• V roce 1900 otevřel vlastní nezávislou konzultační kancelář v New Yorku, kterou vedl až do svého odchodu do důchodu v roce 1938.
• Od roku 1900 rovněž působil jako ředitel společnosti Rapid Transit Subway Company v New Yorku.
• Jeho inženýrská praxe se zaměřovala především na elektrifikaci železnic a přenos elektrické energie, přičemž mezi jeho klienty patřila například železnice New Haven Railroad nebo úřad Port of New York Authority.
Jako brilantní technik byl Stillwell také držitelem několika patentů na vlastní vynálezy. Mezi ty nejvýznamnější patřil takzvaný Stillwellův regulátor a inovativní časový jistič (time-limit circuit breaker).
Inženýr s vizí: Boj za udržitelnost a etiku
Zajímavostí, která Lewise B. Stillwella výrazně odlišuje od mnoha jeho současníků, byl jeho hluboký zájem o ochranu energie a přírodních zdrojů. V roce 1914 vystoupil na společném zasedání Amerického institutu elektroinženýrů (AIEE) a dalších tří národních inženýrských společností s vizionářským projevem na téma elektřiny a zachování energie.
Podle Stillwella znamenala ochrana přírody "využití bez zbytečného plýtvání" a apeloval na takový rozvoj přírodních zdrojů (například vody), který by tyto zdroje spíše posiloval a zveleboval. Jako příklad uváděl, že obnova lesů má prokazatelně příznivé účinky na průtok vody v řekách. Vyzýval k tomu, aby se společnost odvrátila od "bezohledného plýtvání" směrem k politice uvážlivé ochrany, která bude brát ohled na společné zájmy současnosti i budoucnosti. Pevně věřil, že ekonomické využívání přírodních zdrojů je tím vůbec nejzákladnějším problémem celého inženýrství.
Kromě technických a ekologických otázek dbal i na profesionalitu v oboru. Během svého funkčního období jako prezident organizace AIEE (v letech 1909–1910) vytvořil speciální komisi, jejímž úkolem bylo formulovat první etický kodex pro elektroinženýry.
Za své mimořádné inženýrské úspěchy a průkopnickou práci v oblasti výroby, distribuce a využití elektrické energie obdržel řadu poct. V roce 1933 získal Lammeovu medaili (pojmenovanou po jeho bývalém kolegovi) a o dva roky později prestižní Edisonovu medaili. Byl také prezidentem Americké společnosti konzultačních inženýrů a v roce 1921 byl zvolen do Národní akademie věd. Lewis B. Stillwell zemřel v lednu roku 1941, avšak jeho odkaz v podobě bezpečnější, efektivnější a udržitelnější energetiky žije dodnes.