Představte si inženýra, jehož práce pohání ponorky pod hladinou oceánu a zároveň míří ke hvězdám. John Wistar Simpson byl právě takový člověk. Elektrotechnický inženýr, který zásadně ovlivnil rozvoj jaderné energetiky – od prvního atomového pohonu ponorek až po jaderné rakety pro vesmírný program.
Z Jižní Karolíny do světa jaderné energie
John Wistar Simpson se narodil 25. září 1914 v malém městečku Glenn Springs v Jižní Karolíně. O jeho dětství a mládí toho víme málo. Víme ale, kam ho talent a píle zavedly.
V roce 1937 nastoupil do společnosti Westinghouse – jednoho z gigantů amerického elektrotechnického průmyslu. Paralelně studoval a v roce 1941 získal magisterský titul v oboru elektrotechniky na University of Pittsburgh.
Oak Ridge: Kolébka jaderného věku
V roce 1946 přišla příležitost, která změnila Simpsonovu kariéru. Vzal si dvouletou dovolenou z Westinghouse a odešel pracovat do Oak Ridge National Laboratory.
Oak Ridge nebylo ledajaké místo. Vzniklo během druhé světové války jako součást Projektu Manhattan. Po válce se zaměřilo na mírové využití jaderné energie. Právě zde Simpson pracoval na aplikaci jaderné energie pro výrobu elektřiny.
Představte si to jako práci v kuchyni, kde se vaří budoucnost. A Simpson byl jedním z kuchařů.
Bettis Laboratory a jaderné námořnictvo
Po návratu do Westinghouse převzal Simpson odpovědnost za výzkum a vývoj jaderné energetiky v Bettis Atomic Power Laboratory. Stal se blízkým spolupracovníkem admirála Hymana G. Rickovera – muže známého jako „otec jaderného námořnictva".
Rickover byl legendární postavou. Tvrdý, náročný, nekompromisní. Prosadil myšlenku jaderného pohonu pro americké námořnictvo navzdory všem skeptikům. A Simpson byl jedním z těch, kdo tuto vizi proměnili v realitu.
USS Nautilus: První jaderná ponorka
Simpsonova práce vyvrcholila účastí na projektu, který změnil námořní válečnictví navždy. Byl hluboce zapojen do návrhu a konstrukce prvního ponorkového jaderného reaktoru pro legendární USS Nautilus (SSN-571).
Nautilus byl revolucí. Konvenční ponorky musely pravidelně vyplouvat na hladinu, aby dobily baterie. Jaderná ponorka mohla zůstat pod vodou prakticky neomezeně dlouho. V roce 1958 Nautilus jako první plavidlo v historii dosáhl severního pólu pod ledem.
Simpson stál u zrodu této éry.
Westinghouse Astronuclear Laboratory: Směr vesmír
Na konci 50. let Simpson založil Westinghouse Astronuclear Laboratory. Cíl? Vyvinout jadernou tepelnou raketu pro vesmírný program.
Myšlenka byla odvážná. Místo chemického paliva by raketu poháněl jaderný reaktor. Takový pohon by byl mnohem účinnější pro dlouhé cesty vesmírem – třeba k Marsu.
Laboratoř získala federální kontrakt. Raketa byla úspěšně otestována. Jenže pak přišel program Gemini a NASA se vydala jinou cestou. Jaderná raketa byla odložena.
Simpsonova práce však nebyla marná. Technologie, kterou pomáhal vyvíjet, se stala základem pro budoucí koncepty vesmírných misí.
Uznání a ocenění
Simpsonovy příspěvky nezůstaly bez povšimnutí. V dubnu 1966 byl zvolen členem National Academy of Engineering – Národní inženýrské akademie. Členství v ní představuje nejvyšší profesní uznání pro inženýry ve Spojených státech.
V roce 1971 obdržel IEEE Edison Medal s odůvodněním: „Za trvalé příspěvky společnosti prostřednictvím vývoje a inženýrského návrhu jaderných energetických systémů."
V roce 1982 mu byla udělena Walter H. Zinn Award od Americké nukleární společnosti – cena pojmenovaná po jednom z průkopníků jaderné energetiky.
Získal také Newcomen Medal od Franklin Institute.
Členství v profesních organizacích
Simpson byl členem (Fellow) IEEE – Institute of Electrical and Electronics Engineers. Působil také v dalších prestižních organizacích:
• American Society of Mechanical Engineers
• Society of Naval Architects and Marine Engineering
• Atomic Industrial Forum
Autor a popularizátor
Simpson nepředával své znalosti jen prostřednictvím inženýrské práce. Napsal několik odborných knih, včetně díla s příznačným názvem „Nuclear Power from Underseas to Outer Space" (Jaderná energie z podmořských hlubin do vesmíru).
Tento titul dokonale shrnuje jeho kariéru – od ponorkových reaktorů po vesmírné rakety.
Závěr dlouhého a plodného života
John Wistar Simpson zemřel 4. ledna 2007 v Hilton Head. Bylo mu 92 let.
Simpsonův odkaz přetrvává v každé jaderné ponorce, která tiše křižuje oceány. Ve výzkumu vesmírných pohonů budoucnosti. V generacích inženýrů, které inspiroval.
Od malého městečka v Jižní Karolíně po hlubiny oceánů a hranice vesmíru – to byla cesta Johna Wistara Simpsona. Inženýra, který doslova posouval hranice možného.