John William Lieb (1860–1929) patří mezi klíčové, ač méně známé postavy historie elektrotechniky. Byl jedním z prvních inženýrů, kteří se podíleli na vývoji a zavádění centrálních elektrických stanic, městského veřejného osvětlení a elektrických tramvajových linek. Jeho kariéra vedla z laboratorních testů obloukového světla až k vedení společnosti New York Edison a zanechala významný odkaz v USA i Evropě.
Od testů obloukovky k Edisonovu týmu
John Lieb se narodil 12. února 1860 v Newarku, stát New Jersey. Techniku si oblíbil už díky svému otci, který pracoval v kožedělném průmyslu, ale zajímal se i o chemii a mechaniku. Po studiích na Stevens Institute of Technology v Hobokenu, kde se poprvé setkal s obloukovým osvětlením Brushova systému, se rozhodl zasvětit svou kariéru elektrotechnice.
V roce 1880 navštívil s kolegy laboratoř Thomase Edisona v Menlo Parku, kde právě vznikal nový systém žárovkového osvětlení. Tato zkušenost ho inspirovala natolik, že po krátkém angažmá u Brush Electric Company vyhledal Edisona osobně a v roce 1881 se připojil k jeho společnosti Edison Electric Light Company.
Vedoucí role v prvních elektrárnách
Lieb byl nejprve kresličem, poté se přesunul do Edison Machine Works, kde se podílel na vývoji generátorů pro stanici Pearl Street – první velkou elektrárnu na světě (otevřenou roku 1882). Právě Lieb dostal na starost její provoz, čímž se stal jedním z prvních správců městské elektrárny.
Jeho práce zaujala italského profesora Giuseppe Colomba, který budoval obdobnou elektrickou síť v Miláně. Po vzájemném setkání Lieb odcestoval do Itálie, kde v roce 1883 uvedl do provozu první milánskou elektrárnu a stal se hlavním technikem Italské Edisonovy společnosti (Società Generale Italiana di Elettricità).
Elektrifikace Milána a první tramvaje
V Itálii Lieb nejen dohlížel na výstavbu elektráren, ale stal se technickým lídrem inovací. V roce 1886 zavedl v Miláně alternující distribuční systém, a pokusil se jako jeden z prvních o paralelní zapojení alternátorů. Stejného roku zavedl také obloukové pouliční osvětlení Thomson-Houston.
V letech 1892–1893 řídil výstavbu první elektrické tramvajové tratě v Miláně, což byla jedna z prvních městských elektrických drah v Itálii. Lieb tímto zásadně ovlivnil urbanistický rozvoj a dopravu nejen v Miláně, ale i v dalších evropských městech.
Návrat do USA a rozvoj Edisonových sítí
V roce 1894 se Lieb trvale vrátil do Spojených států, kde přijal pozici asistenta viceprezidenta společnosti Edison Electric Illuminating Company of New York. Postupně se stal generálním ředitelem, viceprezidentem a později senior viceprezidentem společnosti New York Edison – jedné z největších městských energetických firem své doby. Jeho zodpovědností byla výstavba, provoz a vývoj centrálních elektrických systémů pro celé město.
Podílel se také na vzniku Electrical Testing Laboratories, nezávislé laboratoře pro ověřování a testování elektrických zařízení.
Uznání a profesní odkaz
John W. Lieb působil aktivně v profesních organizacích. V letech 1904–1905 byl prezidentem AIEE (American Institute of Electrical Engineers), prestižního sdružení elektrotechniků. V roce 1923 získal Edisonovu medaili – nejvyšší vyznamenání této instituce – za zásluhy o vývoj a provoz centrálních elektrických stanic pro osvětlení a energii.
Byl uznán nejen v USA, ale i ve Francii a Itálii, kde obdržel čestná vyznamenání. Měl hluboký zájem o dílo Leonarda da Vinciho a stal se členem milánské Raccolta Vinciana, která spravuje sbírky o jeho životě a díle.
John W. Lieb byl inženýr, který se zasloužil o praktické zavedení elektřiny do každodenního života. Ať už šlo o první elektrárny, tramvajové tratě nebo veřejné osvětlení, Lieb vždy stál u technického jádra projektů, které měnily města. Na rozdíl od jiných vynálezců sám možná nevytvářel nové patenty, ale dokázal z laboratoře přenést vizi do fungující infrastruktury – a tím zásadně přispěl k elektrifikaci moderní společnosti.