Když dnes mluvíme o počítačových pamětech, představíme si miniaturní čipy s obrovskou kapacitou. Cesta k nim však vedla přes odvážné vize a geniální konstrukce muže jménem Jan Aleksander Rajchman. Tento polsko-americký inženýr patří k nejdůležitějším postavám rané éry informatiky, jehož vynálezy doslova „vdechly paměť“ prvním digitálním mozkům.
Cesta z Evropy do srdce amerického výzkumu
Jan Aleksander Rajchman se narodil 10. srpna 1911 v Londýně do rodiny s vysokými intelektuálními nároky. Jeho otec, Ludwik Rajchman, byl světově uznávaný bakteriolog a zakladatel organizace UNICEF. Jan získal špičkové evropské vzdělání na Švýcarském federálním technologickém institutu (ETH) v Curychu, kde v roce 1938 obhájil doktorát věd.
Jeho osud se však začal psát již o tři roky dříve, když emigroval do USA. V lednu 1936 nastoupil do legendárních laboratoří RCA (Radio Corporation of America) v Princetonu. Zde se stal pravou rukou Vladimira K. Zworykina, otce televizní obrazovky. V tomto prostředí, kde se rodily základy moderní elektroniky, strávil Rajchman více než 40 let a vypracoval se na pozici viceprezidenta pro informační výzkum.
Souboj o první paměť: Od Selectronu k magnetickým jádrům
Ve 40. letech minulého století byla největší brzdou počítačů absence spolehlivého úložiště. Data se ukládala do rtuťových zpožďovacích linek nebo na nespolehlivé papírové pásky. Rajchman se rozhodl tento problém vyřešit elektronicky.
• Trubice Selectron: Rajchmanovým prvním velkým pokusem byla tzv. Selectronová trubice. Šlo o neuvěřitelně komplexní vakuovou součástku, která dokázala uložit až 4096 bitů. Přestože byla technicky geniální, její výroba byla tak náročná a drahá, že projekt nakonec ustoupil jednodušším řešením. Tento „neúspěch“ však Rajchmana neodradil, ale nasměroval k jinému materiálu – magnetismu.
• Magnetická feritová paměť: Zde Rajchman skutečně zazářil. Vyvinul systém, kde data uchovávala malá feritová jádra navlečená na síti drátů. Tato paměť byla revoluční – byla rychlá, cenově dostupná a především permanentní (data nezmizela ani po vypnutí proudu). Feritové paměti se staly standardem pro všechny počítače od 50. let až do nástupu polovodičů v polovině 70. let.
Vizionář logiky a první ROM
Rajchman nebyl jen „mužem přes paměti“. Jeho záběr byl mnohem širší. Během své kariéry si nechal patentovat neuvěřitelných 107 vynálezů.
Vymyslel například první typ paměti pouze pro čtení (ROM), která byla nezbytná pro uchování základních instrukcí počítače. Významně také přispěl k vývoji logických obvodů pro aritmetické operace. Jeho práce na elektrostatických fotonásobičích zase posunula možnosti detekce světla, což mělo obrovský význam pro vědecké přístroje a rané radarové systémy.
Ocenění a vědecký odkaz
Za svou kreativní kariéru a průkopnickou práci získal Rajchman nejvyšší možná uznání v oboru. V roce 1974 mu byla udělena Edisonova medaile IEEE, což je v komunitě elektrotechniků ekvivalent Nobelovy ceny. Byl také zvolen do Národní akademie inženýrství a byl čestným členem mnoha světových vědeckých institucí.
Jan Aleksander Rajchman nebyl jen inženýrem, ale vizionářem, který chápal, že počítač bez rychlé a spolehlivé paměti je jen kalkulačka bez minulosti. Zemřel 1. dubna 1989, ale jeho odkaz žije v každém megabajtu dat, která dnes považujeme za samozřejmost.
Významné patenty a vynálezy
• Americký patent 2 792 563 (1957): Klíčový magnetický systém pro ukládání dat.
• Computron: Speciální elektronka pro digitální počítání.
• Optické paměti: V pozdějších letech se věnoval výzkumu holografických a optických metod ukládání dat.