Alessandro Giuseppe Antonio Anastasio Volta se narodil jako sedmé a poslední dítě 18. února 1745 na severu Itálie ve městě Como do početné a vážené rodiny se šlechtickými kořeny. Během studia na jezuitské škole ho to stále více táhlo k přírodním vědám, nikoliv církevním směrem. Ty ho natolik zaujaly, že díky publikování závěrů svých pokusů získává v roce 1774 místo profesora fyziky na královské škole v Como. V roce 1779 pak přechází na univerzitu v Pavii. Jeho přednášky patřily mezi studenty k nejoblíbenějším, protože je Volta s oblibou oživoval zajímavými praktickými pokusy pomocí přístrojů, které sám navrhl a sestrojil. Během svého života často cestoval po celé Evropě, kde se setkával a přátelil s dalšími významnými vědci. Naučil se hovořit sedmi jazyky, přestože do svých 4 let nemluvil vůbec.
Zkoumal elektrické jevy, vynalezl několik přístrojů pro své pokusy:
- elektroskop, který slouží k indikaci a měření elektrického náboje
- deskový kondenzátor
- elektrofor, vytvářející elektrický náboj bez tření
- eudiometr, umožňující kvantitativní analýzy plynných směsí
Na základě pokusů formuloval hypotézu složení vzduchu ze dvou plynů, správně popsal vznik metanu. Při svých výzkumech dělal různé pokusy s leidenskou lahví, která slouží jako zásobník elektrické energie.
Největší Voltův vynález
Velkému Voltovu objevu z roku 1799 předcházela rozsáhlá polemika s italským přírodovědcem a lékařem L. Galvanim (1737 - 1798). Volta odmítal Galvaniho živočišnou elektřinu týkajících se pověstných žabích stehýnek, kdy se stehýnka po dotyku skalpelu stahovaly. Prokázal, že důvodem tohoto jevu byla vzájemná reakce kovů. To ho přivedlo k myšlence a objevu prvního elektrického (galvanického) článku, který pojmenoval na počest svého přítele Galvaniho. Sériovým zapojením těchto galvanických článků umožnil vznik první baterie, nazvané Voltův sloup.
Přestože vynalezl a objevil mnoho důležitého a dostávalo se mu za to náležitých poct, zůstaval do konce svého života skromný. Sám císař Napoleon Bonaparte byl jeho vynálezy a výzkumem tak nadšen, že mu udělil finanční odměnu a dlouhou dobu jej podporoval.
Alessandro Volta se oženil až ve svých 49 letech a s manželkou měli tři syny. Chtěl tak trávit zbývající čas se svou rodinou v ústraní ve svém rodném městě. Napoleon mu to však neumožnil, Volta musel zůstat na univerzitě, avšak již nemusel přednášet.
Do penze odešel až v roce 1819. Dlouho si ji však neužil, roku 1823 dostal srdeční mrtvici, po které byl prakticky hluchý a slepý. S následky se potýkal až do své smrti 5. března 1827.
Je zřejmé, jak moc Volta ovlivnil náš život a naši budoucnost. Bez elektrické energie se dnes prakticky neobejde nikdo z nás. Právem je po něm pojmenována jednotka elektrického napětí a dokonce i kráter na Měsíci.